Ještě není vyhráno....

I když jsou už bandité skoro poraženi, seskupili se a obklíčili celé naše území. To však naše bojovníky ani v nejmenším nezastraší. Před soumrakem se kmeny vydávají bojovat do okolních lesů, a v různých zkouškách odvahy, bystrosti a síly bojovat proti bledým tvářím. Povedlo se. Se setměním svolávají všichni náčelníci své soukmenovce zpět k posvátné mapě. Obklíčení banditů zmizelo, ale hlavní neřád Alameda Slim a jeho konkubína Madam Rosse jsou stále někde v údolí. Odpověď nacházíme u našich slepic. Za to, jak jsme se o ně starali, nám odhalují šifru ukrytou ve skořápkách snesených vajíček. Kmeny se musí stmelit a vyluštit vzkaz, který nám Manitou vysílá. Alameda a jeho družka nám chtějí prchnout na železném oři! Není času nazbyt. Rychle spěcháme za zvukem rozjíždějícího vlaku. Na poslední chvíli přibíháme a funící lokomotivu společnými silami přetahujeme zpátky do tábora. Uvnitř je však pouze zmatený mašinfíra, který nás posílá k totemu velkého otce. V čele s náčelníky jsme se tedy vydali tím směrem. Na místě však byla nalíčena past a Alameda naše náčelníky obklíčil. Ti se však nevzdali a proběhl ukrutný souboj, na jehož závěru nezůstal nikdo naživu. Náčelníci padli spolu s bandity. Když už se zdála situace bezvýchodná promluvil k nám bůh Manitou. Poděkoval nám za záchranu země a náčelníky za jejich odvahu povolal k sobě do věčných lovišť, odkud na nás budou shlížet. Vítězství slavíme za hřmotného zvuku ohňostroje. Je dobojováno, ať žijí svobodné kmeny z Údolí dravce!